O mně

ZAMĚŘENÍ

Lordóza, kyfóza, skolióza, bolesti kloubů, diastáza, pocity zkrácenosti

svalů-neohebnost, pooperační stavy, stavy po porodech a jakýkoli stav

nekomfortu na Vašem těle můžeme společně zvládnout.

Jen tělu a sobě připomenete, kde vám je nejlíp.

A pokud tomu dáte šanci, tělo si vzpomene a

začne se zase hýbat jako za mlada - bez bolesti. NEVĚŘÍTE?

Přijďte a vyzkoušejte to sami na sobě. 

Nabízím v Jihlavě cvičení pilates ve skupinách,  individuálně,  on-line, pro ženy, muže, seniory a náctileté.

   V těhotenstvích jsem dost přibrala a kila zůstala. Má  z dětství házenou vytrénovaná

   postava vzala za své. Jednou jsem náhodně  potkala na chodbě našeho panelového domu

   svou kolegyni z práce. Zrovna jsem se chystala se svými dvěma malými ratolestmi na

   procházku, jedno dítě v kočáře, druhé mě táhlo za ruku, ať už jdeme a pořád vymýšlelo,

   co by vyvedlo. Takový normální den mladé maminky s dvěma dětmi.

   Kolegyně Marcela byla vždy svérázná a  její slova : „Ahooj, no ty vypadáš! Ty jsi

   strašně ztloustla!!“ …mě zastihla nepřipravenou. Musela jsem v té chvíli vypadat

   úděsně. Lapala jsem po dechu. Naštěstí vyřkla ještě jednu větu… „Začni se mnou cvičit!

   Chceš?“ Pamatuju si ten okamžik dodnes. Děs se změnil v totální nadšení.

    Jo,jo,jo…křičelo ve mně všechno. Ještě mi hlavou prolítly všechny komplikace s tím

   spojené, hlídání dětí, manžel…ale velmi brzy jsem je v sobě vyřešila a ptala se na

   podrobnosti. Marcela předcvičovala nedaleko aerobik a já začala chodit s ní. Cvičení mě

   okamžitě chytlo. Muzika, pohyb, nadšení …kila šla rychle dolů . Marcela mi doporučila 

   udělat si kurz aerobiku a začít s ní předcvičovat. A tady to všechno začalo.

   Kurz byl pro mě velmi zajímavý. Zjistila jsem tam, že mám problém vystupovat před

   ostatními, zvlášť před ženami, natož před naší lektorkou, ostrou to ženou, která neměla

   daleko k drsným výtkám a kritikám. V podobě této lektorky stála před mou po letech opět

   má věčně se mnou nespokojená maminka a já měla velký problém. Cokoli jsem se naučila,

   natrénovala a pak chtěla předvést, byl totální průser. Jedna chyba za druhou, já srdce

   v kalhotách. 

   Na konci, kdy jsme se měly rozejít domů, abychom se dva měsíce připravovaly  a

   studovaly na zkoušky, ke mně přistoupila naše ostrá lektorka se slovy :" Zvaž to a netrap

   sebe a mě. Prostě na to nemáš…."  Řekla toho víc, ale to si už nepamatuju. Zůstal ve mně

   jen ten pocit, který jsem v ten okamžik měla. Ponížení, zklamání, rozbrečela jsem se.

   A pak jsem se zdravě naštvala… Já to prostě dám!!!

   Věděla jsem, že to, co mě brzdí, je strach z kritiky, z odmítnutí, vnitřní nedůvěra. A že to

   mám někde hluboko v sobě ukotvené. Pátrala jsem, kdo by mi pomohl. Naštěstí jsem měla

   další úžasnou sousedku. Zabývala se energiemi, duchovnem a někam kamsi docházela.

   Šla jsem za ní s prosbou o pomoc. Sousedka byla milá hodná. Ráda mi doporučila,

   poradila. Začala jsem docházet na kurz Modrá Alfa.

   Psal se rok 1996. Získala jsem informace o fungování mozku, podvědomí a vědomí,

   o frekvencích mozku a různých jeho hladinách. Zjistila jsem, že se dá mozek

   přeprogramovat tak, jak chceme. Zbavit se tak starých návyků, strachů a jiných

   potvor, kterým věříme. Tím je držíme u sebe a ony nám ztěžují život.

   Započala jsem vlastní přeměnu.

   Každý večer jsem přeprogramovávala svůj harddisk-mozek a tvořila si lepší,

   krásnějšíbudoucnost. Záměr byl jasný. Udělat zkoušky na výbornou, všem vytřít zrak a

   být neskutečně šťastná a spokojená sama se sebou.

   Byla jsem lehce všem v domácnosti pro smích, ale to mě neodradilo... motivace byla

   silná. A tak dát děti do pelechu, uklidit kuchyň, hodit prádlo do pračky, poveselit se

   s mužem a nakonec meditace.

   A jak to dopadlo..???

   Přišel den D. Předvedla jsem úžasné číslo bez jediné chybičky s úsměvem na tváři.

   Lítala jsem v rytmu hudby v mnou vytvořené sestavě a užívala si každou sekundu.

   Porota, která se rozrostla o další ostré lektorky z Prahy, po sobě s podivem pokukovala.

   Při předávání diplomů se dokonce stal zázrak. Naše ostrá lektorka se mi přede všemi

   omluvila a vyslovila svůj obdiv nad tím, jaký pokrok jsem se sebou udělala.

   Byla jsem šťastná.

    Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem se setkala s jakousi silou mezi nebem a zemí.

    Odstartovala se tak má lektorská kariéra, která začala aerobikem ve školní tělocvičně.

    Zbavila jsem se získaného přesvědčení o své neschopnosti.  Díky tomu jsem konečně

    mohla dělat to, co mě odjakživa bavilo.

    Křepčit při muzice, předvádět se ....tak trochu… a být sama sebou.

   Život běžel dál. První manželství skončilo, druhé začalo, narodilo se mi třetí dítě.

   Během celé té doby jsem předcvičovala v tělocvičnách, fitkách. Aerobik, step aerobik,

   dance aerobik, aerobik pro náctileté, baby studio.

   Po třetím prckovi jsem začínala pociťovat různé bolesti zad. Jednou jsem i skončila

   v předklonu a pak na kapačkách.  Jelo se dál. Něco přece vydržím. Ono to zas přejde.

   Na noci s bolestmi zad jsem si  zvykla a vždy to nějak šlo, muselo…

   Chtěla jsem si  trochu osvěžit nové trendy cvičení aerobiku a přihlásila se

   do jiné nové lektorské školy, jejíž součástí bylo absolvování ještě jednoho

   3denního kurzu v rámci školy. Z důvodu časových a jiných na mě zbyl PILATES.

   Myslela jsem si, že to bude nuda, ale nedalo se nic dělat.

   Mezi kurzistkami jsem byla jedna z nejstarších (nebylo mi ani čtyřicet..!!??). Získala jsem

   tak od lektorky přezdívku „mother“ . Cítila jsem se moudře a zkušeně až do té doby, než mě

   lektorka Hanka začala neustále opravovat.

   Nic jsem neudělala dobře, pořád u mě seděla a pomáhala mi najít

   správnou pozici, pohyb, provedení. Byla jsem silně frustrovaná. Já, která cvičím roky a roky,

   učím aerobik, tak mě bude někdo říkat, že dělám něco špatně??

   Moje ego to těžce pobíralo.

   Na konci prvního dne jsem Hance oznámila, že končím. Byla jsem dokonale rozhozená

   a v slzách. Uklidňovala mě a posílala vyspat se, že prý ráno moudřejší večera. A měla

   pravdu. Asi po pěti letech jsem se  vyspala bez bolestí a ráno jsem vstávala ne jak stařena,

   ale jako mladice. Chvíli mi trvalo, než mi to došlo.

   Kurz jsem dokončila, s každým dnem se zlepšovala. Začala jsem chápat a mé tělo

   neuvěřitelně reagovalo. Bolesti se vytratily a ja se zamilovala do Pilates.

   Po návratu z kurzu jsem se ještě nějakou dobu pokoušela kombinovat aerobik s pilates,

   ale nešlo to. Rozhodla jsem se skončit s divočinami v podobě aerobiku a zaměřila se jen na

   poklidný ale výživný a funkční cvičení Pilates.

   V roce 2008 jsem v Liberci otevřela své studio Pilateslife, a to jako první

   specializované  studio na Pilates v Liberci vůbec.

    O studio byl velký zájem. Prošlo za ty léta různými vzestupnými i sestupnými

   obdobími. Pro mě to byly obrovské zkušenosti. Absolvovala jsem další a další školení a kurzy,    

   až jsem narazila na Stott Pilates školu. Stott Pilates a hlavně jeho lektorka Daniella Malach

   mi otevřely další hloubky a úhly pohledu. Zamilovala jsem se ještě víc.

   Pořídila jsem pilates stroje - V2 max reformer, chair stability, barrely, další pomůcky.

   Klientky a klienti byli spokojeni a vše fungovalo.

   Ve studiu vznikla komunita bezvadných lidiček, kteří mě podporovali a spoluvytvářeli

   funkčnost studia. Za což jim nesmírně děkuji  a jsem vděčná.

   Můj profesní růst šel ruku v ruce s problémy v mém druhém manželství.

   Došlo opět k rozvodu. Situace se pro mě velmi ztížila. Nashromážděným tlakem a stresem

   se u mě projevila artróza kyčle a stala se tak mou velkou učitelkou.  Přišlo zlomové období

   plné trápení a osvobozování současně. Vše probíhalo tak, jak mělo, což jsem si v tu dobu

   neuvědomovala. Až teď zpětně mohu říct, že jsem za ni vděčná.

   Třeba  jednou o tom napíšu víc.

   Vnímání mého těla se velmi zintenzivnilo, bolest kyčle byla někdy nesnesitelná. Zažila jsem

   pocity bezmoci a zoufalství, cítila jsem se jako na konci svého života. 

   Nechápala jsem,proč se mi to děje. Naštěstí se brzy probudila má sebezáchovná potřeba

   se z toho dostat.

   Vrátila jsem se k duchovnu, ke své podstatě a hledala jsem odpovědi na otázky.

   V tichu meditací jsem nacházela blažené pocity, v sebedotazování a zvědomování se mi otevíraly další

   cesty a AHA momenty. Uvnitř sebe jsem cítila, že mé tělo má sebeuzdravovací schopnosti.

   Odmítla jsem jít na výměnu kyčlního kloubu. Prošla jsem určitým vývojem.

   Vstupovali mi do cesty Osho, Mooji, Eckhart Tolle, Bruno Gröning, Jirka Ledvinka a jiní ..

   Absolvovala jsem různé kurzy a semináře. Do mého života vplouvaly

   nové léčivé energie a poznání. Napojovala jsem se na dokonalost

   svého tělo a objevovala jsem moc přítomného okamžiku. Artroza se začala měnit, bolesti 

   ustupovaly a zase se vracely. Já cítila, že jsem na cestě ke SVOBODĚ bez nemocí.

   Má výuka pilates se díky tomu všemu stala hlubší, intenzivnější, funkčnějsí a paradoxně

   jednodušší.

   Získávala jsem větší pokoru k tělu, přírodě,vesmíru, Bohu. Stále intenzivněji jsem si uvědomovala

   dokonalost, která nás obklopuje a jen čeká, až ji začneme naslouchat a komunikovat s ní a

   odevzdáme se jí.  Ego a mysl měly jiný názor. Čelila jsem o to silnějším kritickým hlasům v mé hlavě.

   Snažily se mě  zastrašovat a vyvolávat ve mně pochybnosti, pocity viny a obavy. Ani mé nejbližší okolí

   často nechápalo mé počínání a úhly pohledu. Nebyla to cesta lehká.

   Ale postupně jsem po ní kráčela dál podporovaná velkou láskyplnou silou, která mě vedla. 

   Druhý rozvod, neutěšené vztahy s bývalým manželem, vyletění dětí z hnízda

   a můj nevalný psychický stav ve mně vyvolaly velkou potřebu odejít

   z Liberce. Zkrátka začít někde jinde nový život. Někdo to vnímal jako útěk, ale já cítila,

   že je to jediná cesta jak z toho všeho ven.

   Trhalo mi to srdce. Opustila jsem své studio a klientky, milovaný dům,

   své kamarádky a rodinu. Opustila jsem celý svůj starý život a většinu,

   co k němu patřila. Byla jsem plná strachu a obav, ale něco ve mně

   mě silně táhlo a vedlo z toho všeho ven, pryč... za svobodou.

   Má dcera se přestěhovala před 3 lety na Vysočinu za svým přitelem, dnes již manželem

   a otcem jejich novorozeného syna. Takže, když jsem řešila kam jít, směr byl jasně dán. 

   Budu babička a blízko. Vystoupení z komfortní zóny mě dost bolelo. Když jsem se rozhodla,  

   během 14 dnů jsem měla sehnaný byt v Jihlavě a o měsíc později jsem se stěhovala.

   Pro vybavení mého studia, které jsem brala s sebou, se stejně tak rychle a bez komplikací

   našel prostor k uskladnění. 

   A já se stala BABÍ. :-)

    Dala jsem si 2-3 měsíce na adaptaci v novém, pro mě úplně neznámém městě JIHLAVĚ.

   Trochu mě zaskočil stav zdejších lesů, ale srdečnost a laskavost zdejších lidí mi to vynahradily.

   První měsíc jsem se zabydlovala.

   Druhý měsíc jsem intenzivně řešila minulost, zbavovala se starých myšlenek, přesvědčení a co

   zrovnavyplavalo. Byl to slušný mazec, který jsem neplánovala, vyvstávalo to samo. Brečela jsem,

   odevzdávala, zvědomovala, čistila a ukončovala.

   Třetí měsíc byl ve znamení stále se zvyšujícího klidu a míru. Vědomí, že vše běží v můj nejlepší

   prospěch, již nebylo vírou, ale mou realitou. Na konci třetího měsíce mi přišla nabídka pronájmu

   prostor k provozování pilates studia, kterou jsem s radostí přijala.

   A tak vás mohu začátkem března pozvat do nových prostor mého studia

   v Jihlavě a pokračovat  v předávání poselství, které mi bylo dáno a zvědomeno.